S čím pracujeme

Cílem a výsledkem Denial of Service útoků je znepřístupnění služeb. K tomu může dojít prostřednictvím využití slabiny v aplikaci, kdy po odeslání specifického řetězce server přestane komunikovat. Stejně tak může jít o zneužití chyby, dosažení limitu systému, síťové karty, aplikace, nebo systémových prostředků jako je CPU, paměť, místo na disku, či IO operace. Pokaždé, když je výsledkem útoku nedostupnost služby daného serveru, se jedná o DoS.

Rozdíl mezi DoS (Denial of Service) a DDoS (Distributed Denial of Service) je pouze v tom, z kolika strojů je útok veden. Při klasickém DoS útoku je zapojen jen jeden stroj, při DDoS jsou zapojeny alespoň dva stroje, v současných DDoS napadeních jsou zapojeny desetitisíce až statisíců stanic (včetně např. chytrých spotřebičů).

Hlavní cíl útočníka ale nemusí být jen samotné znepřístupnění systému. Při útocích typu Brain Denial-of-Service (BDoS) se jedná jen o prostředek. Průběh útoku vypadá tak, že administrátor se zabývá zahlcením serveru a věnuje zpravidla méně pozornosti zbytku systému, který žádné anomální chování nevykazuje. Toho využívá útočník, a v části infrastruktury, které administrátor nevěnuje pozornost, provede svůj pravý záměr. Tím může být například odcizení citlivých informací prolomením ochrany serveru jiným, méně viditelným typem útoku.